Marek

sobota 1. říjen 2016 12:00

„Jestli si v životě ještě někdy začnu s nějakou ženskou, tak jedině pro pobavení,“ zařekl se Marek poté, co se mu konečně podařilo rozdýchat rozchod s Kamilou.

Chodili spolu přes dva roky, bydleli v jeho domku kousek za Příbramí. Ob víkend jezdili navštívit Markovi rodiče do města. „Našel sis prima holku, chválívala mu ji mamka ve vzácných okamžicích, když byli spolu sami, „kdypak bude svatba, ty dvaatřicátníku?“ „Nu, nevím, je mi s ní fajn, ale znáš to. Dneska se s tím moc nepospíchá.“ Odbýval ji se smíchem a s jiskrami radosti v očích.

Jenomže pohádky se čtou, ale nežijí, a když se Markovi zdálo, že ho osud zasypává samými kvítky štěstí, najednou přišlo krupobití. Kamile se zbláznily hormony, jednoho dne si sbalila kufry a odstěhovala se za jiným. Sebralo ho to, o tom žádná, a aby se nějak utěšil, veškerou svoji energii vrhl do práce. S kladivem, štětkou, zednickou lžící a dalším harampádím v každé volné chvilce buď zveleboval svůj dům nebo cosi kutil v bytě u rodičů.

***

Mamka, ta dobrá duše moc dobře poznala, kdy už je synkovi líp a začala s opatrným sondováním: „Podívej, Marku, nejsou všechny stejné, měl by sis pomalu začít hledat nějakou jinou. Přece nám nechceš zůstat na ocet.“ „Ale kdepak, mami, já už to neřeším. Když se mi nějaká připlete do cesty, tak prosím, nejsem proti, ale do vážného vztahu mě nedotlačíš.“

A připletla se. Jakpak by taky ne, vždyť Marek je klučina k pohledání. Jenomže Monče je už přes čtyřicet a má dvě dospělé dcery. Má toho dost za sebou, její někdejší manželství se neobešlo bez domácího násilí a na výchovu holek nakonec zůstala sama. Dokáže být vděčná za každou trochu štěstí.

Zvuky kladiva a zednické lžíce se teď už prakticky neozývají, Marek svůj čas tráví s Monikou. Jezdí spolu na výlety, baví se a milují, vyskytne-li se nějaký problém, prostě ho vyřeší a je jim spolu fajn. „Marku, ta tvoje Monča je bezva ženská a já jsem ráda, že jsi zase šťastný. Jakpak to vidíte do budoucna?“ Mamka opět vyzvídá, ale Marek ji jen odbývá. „Ale mami, prosím tě, nech nás, tohle my neřešíme. Potkali jsme se, teď je nám spolu dobře a co bude dál, o tom vůbec neuvažujeme.“

Monika ulehla do postele po nádherném večeru stráveném s Markem. Svými myšlenkami byla stále s ním a celou její bytost zaplavovaly vlny štěstí. Konečně se dočkala a má po svém boku chlapa, se kterým je jí dobře a na nějž se může spolehnout.

„Měla by ses ho zeptat, jak si to celé představuje dál.“ Narušil její snění hlas rozumu. „Nevadí mu, že jsi o tolik let starší než on? Kdyby chtěl dítě, ještě bys mu ho stihla dát, ale čas utíká. Co když ho za chvíli omrzíš a zůstaneš zase sama?“

„Nemohu si s ním o tom promluvit, netroufám si.“ Oponovala Monika svému hlasu rozumu. „Bojím se, že bych ho mohla vylekat a nechci přijít o ty nádherné chvíle, které s ním teď prožívám.“


PS: Příběh je prozatím bez konce a nám nezbývá než čekat, jakými cestami osudu se ti dva budou ubírat dál. Držme jim palce.

 

(psáno pro BlogIdnes)

 

Jan Pražák

Jan Pražák

Jan Pražák

Berme život s humorem.

Malá ochutnávka z tvorby na jiných blozích:
Kočky vnášejí pohodu do našich domovů
Cradlesong for lonely hearts


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

REPUTACE AUTORA:
9,33

Tipy autora